Irsko není porno velmoc, ale má své hvězdy!
Esemesková konverzace s jedním zrzkem, kterýho jsem potkal minulý týden v jedný teplý kavárně, dospěla do stádia Pojďme spolu někam vyrazit, a tak proti sobě sedíme v jednom teploušským bistru v centru.
Je příjemný, vcelku hezký, dost hubený, hodně vyšlechtěný. Jmenuje se Alfred, je Ir, ale pracuje v Anglii. Asi je víc hezký než se mi zdá, protože sklízí poměrně velkou pozornost mezi okolo sedícími kluky. Má však oči jen pro mě.
„A co tam v tý Anglii děláš?“ ptám se.
„Se bojím, že odejdeš, když ti to řeknu. A to by byla škoda.“
„Mě jen tak něco nerozhodí,“ řeknu ještě a fakt se bojím toho, co mi hodlá sdělit. Očima najdu východ. Kdyby byl zapotřebí rychlý ústup.
„Točím porno.“
„Aha.“
„Jako že gay porno, chápeš?“
„Aha. Cool!“ A jsem fakt vyděšený, protože při vší úctě k těm tvrdě pracujícím hochům v tomhle průmyslu, nejsem žádný extra velký fanoušek pohyblivých obrázků s pohyblivými genitáliemi. Ne že bych byl prudérní, to fakt ne, jen mě porno prostě nebaví. Ani teplý, ani to strejťácký. Nesdílím to nadšení ze stahování porna, ani sledování mě moc nebere. Navíc svět porna mi asociuje negativní představy: nemoci, drogy a fakt, že někdo je nucen dělat něco, co třeba ani dělat nechce. Zkrátka nejsem ten nejvhodnější zákazník tohohle produktu, preferuju tuhle zábavnou lidskou činnost v ryze soukromý amatérský podobě.
Ale teď tu sedím s profesionálem.
„Takže ti to nevadí? Většina kluků má s tím, co dělám, problém.“
No a protože já rozhodně nechci být jako ta většina, co s tím má problém, ptám se ho na podrobnosti. Hezky vychovaně se ho dotazuju na práci. A vlastně mě i tenhle lidský osud zajímá.
A tak se dozvídám spoustu zajímavýho: v Irsku se prý moc porna netočí, to teplý porno už vůbec ne, katolická země. A protože Alfred se už jako malý kluk rád předváděl a pak když v šestnácti ve školních sprchách pochopil nejen že je gay, ale i to, že v porovnání s ostatními kluky zmužněl tak nějak víc ve smyslu objemu a délky, rozhodl se místo na vejšku odjet do Londýna. Tam několikrát zkoušel konkurzy na menší role ve westendských muzikálech, ale zdrojem jeho obživy se nakonec nestaly taneční pohyby, ale pohyby pánevní oblasti. Nakonec se tedy neživí zpíváním (jeho sen), živí ho jiný, podle vyprávění extrémně vyvinutý orgán na jih od hlasivek. Brzy se stal velkou hvězdou anglickýho gay porno průmyslu, má dokonce svou pravidelnou čtvrthodinku každý víkend na placený pornotelevizi. Je v branži už čtyři roky, teď je mu 22. Natočil přes třicet filmů; za jednu asi dvacetimutovou scénu inkasuje 300 až 500 liber a podle svých slov za svůj nejlepší film považuje dílko s názvem Ptáci. Velmi případné, napadá mě.
Když mu sdělím, že jsem z Čech, hned mu zablýsknou oči.
„Český a slovenský kluky mám rád. S těma je radost dělat. Jsou pracovití a mají výdrž. A taky jsou hezcí, ne moc svalnatí, ale vyrýsovaní. To se mi líbí. Na rozdíl třeba od Maďarů, to jsou líný a namyšlený kulturistický obludy s malým nářadím, “ řekne ještě a já fakt musím ocenit jeho pracovní entuziasmus. Už dlouho jsem nepotkal někoho, kdo by tak nadšeně mluvil o svým zaměstnání.. Klišé o práci, která je obživou i koníčkem dohromady, tady platí stoprocentně.
Vím, že přesto, že je fajn, milý a dost upřímný, z tohohle našeho setkání, asi právě kvůli tomu, co dělá, nic vážnějšího nekouká. Ale je tady jedna věc, kterou se rozhodnu neprodleně objasnit. Umírám totiž zvědavostí vidět na vlastní oči, jak velký má Alfred vrozený dispozice pro svou práci.
„Hele, jak dobrá je moje čeština?“ zeptá se mě ještě a v orgasmický grimase přivře oči a ztišeně, ale přesto naléhavě a vášnivě zavzdychá:
„Poť, poť, uš bůdu…“
Několik týpků okolo nás zmlklo a já zjistím, že ho celou tu dobu nadšeně pozorují. A pak mi to dojde: oni ho znají!
„Tvoje čeština je vynikající,“ řeknu a najednou pocítím, jak mi Alfredovy nepopiratelný herecký schopnosti napumpovaly krev do slabin. On se projeví jako zkušený profesionál, celou mou náhlou nadrženou situaci odhalí ve vteřině a věcně řekne:
„Čekám tě na WC.“
A vyprovázen toužebnými pohledy kolem sedících zmizí za dveřmi toalet.
Okamžitě ke mně přijde číšník, tak nějak naštvaně mi třískne účtem na stůl, sebere talíře a mezi zuby dost závistivě procedí:
„Doufám, že víš, ty nulo, s kým máš tu čest. To je Hugecock! Největší irská porno hvězda. Hugecockovi Ptáci jsou hotová klasika. Skvělej herec s obrovským megašroubovákem. A můj osobní idol.“
Zaplatím a hlavou mi prolítne myšlenka, jestli opravdu chci mít něco s takhle provařenou gay porno hvězdou. Znovu očima najdu dveře východu.
To bistro jsem opustil až o půl hodiny později. Rozhodl jsem se totiž nakonec přece jen pro dveře toalet.
Venku na ulici ale mažu jeho číslo z mobilu – definitivně si ujasňuju, že už se s ním nechci potkat, jakkoliv to bylo příjemný a sympaticky vzdělávací setkání. Aspoň jsem si rozšířil svoje znalosti v tomhle specifickým odvětví světový kinematografie.
A najednou mi to dojde: Alfred Hugecock – Ptáci. A to mě fakt pobaví.
Namísto domů jsem zamířil podvečerní ulicí do nejbližší pornopůjčovny. Na tváři mám úsměv. Co na tom, že trochu natržený.
Přerušený holení
Takový poklidný, skoro partnerský podvečer s trochou nezbytný hygieny: já ve sprše, s namydlenými středními partiemi, Seamus klečí za okrajem vany, rukávy vyhrnutý a holí mi podvozek. Dělá to jemně a se soustředěným zaujetím a ten nervózní pocit ostrých čepelek na mý intimní kůži je dost rajcovní. A zrovna v momentě, kdy mu začnu raketově tvrdnout v prstech, někdo brutálně zaklepe na dveře mýho bytu.
„Já tam jdu, nebo ti rozmlátí dveře,“ řekne Seamus. Vypustí pána na holení z pout svých rukou, otře si je a odejde z koupelny.
A tak tam tak stojím, houpe se mi ze strany na stranu, napůl už hladký, napůl ještě zarostlý a slyším nějaký dost výrazný ženský hlas. Pak Seamuse. Pak zas tu naštvanou ženskou, Seamuse a nakonec ránu přibouchnutých dveří.
„Kdo to byl?“ zeptám se nervózně, když se Seamus vrátí ke mně do koupelny.
„Nějaká bláznivá Španělka. Tvoje sousedka od vedle.“
Na pár vteřin se mi překvapením zatají dech, ve stejným momentě se mi zbortí stěžeň někam hluboko do podpalubí. Ale hned se opanuju a záměrně bez většího zájmu se zeptám:
„A co chtěla?“
„Řekl bych, že tebe,“ řekne ještě a znovu mě čapne za koule. Tentokrát po nich s holicí čepelí jezdí o poznání agresivněji. Dost to bolí, děsím se, že dojde na krev.
Po chvíli Seamus konečně to kosmetický veledílo dokončí a zároveň poruší to nervózní ticho. Zeptá se, jestli tu Španělku nějak blíž znám.
„Neznám,“ zalžu. Překvapivě úspěšně. Seamus mi věří. Opláchl mě sprchou a já se dole zaleskl dokonalou hladkostí.
Mám samozřejmě špatný pocit z tý svý rychlý lži, ale na druhou stranu mě může těšit, že jsem pro tuto chvíli zachránil náš harmonický společný večer. A taky milióny svých pohlavních buněk.
Sex and the City. Cork City
Přestože jsem se přirozeně obával, že moje památkami a irskou historií posedlá holka, se kterou randím už dobrý měsíc a ona mi pořád ještě nedala, bude nadšeně celý ty volný dny běhat po zdejších pamětihodnostech a že vůbec tak nějak propadne tady u nás na jihu Irska turistický mánii a na případný intimnější momenty mezi námi snad ani nedojde, zariskoval jsem a pozval ji na prodloužený víkend k sobě domů do Corku.
Přijela v sobotu po obědě a já vyzbrojen odolnou obuví (kamarád Milan mi půjčil na tenhle pravděpodobně turisticky velmi náročný víkend svoje vyztužený alpský pohorky) a připraven na další nekonečný poznávací odpoledne v pro ní neprobádaný krajině, jsem ji vyzvedl na nádraží. Řekla, že mě ráda vidí, a dala mi pusu. Možná o trochu delší, než by se na špinavý corkský autobusák slušelo. Krásně jí voněly vlasy.
„Tak kam vyrazíme?“ ptám se jakože nadšeně. Moje vlastivědná euforie je samozřejmě předstíraná.
„Co takhle k tobě domů? Jsem z těch čtyř hodin v autobusu nějaká unavená. Ráda bych si dala sprchu.“
Jsem fakt mile překvapen a v mozkovně mi zableskne kratičký video našich mokrých těl: pigluju ji ve sprše. Můj schlong, který doteď smutně visel po tmě v předtuše dalšího hladovýho víkendu, okamžitě zpozornil v naději, že by přece jen mohl být v nejbližších hodinách uveden do společnosti.
„Is it okay?“ probere mě z chlupatých představ moje krásná Portugalka.
„No jasně, pojďme ke mně.“
Můj byt se jí líbí.
„Nádhernej výhled,“ řekla, když vykoukla z balkónu. „Všechno si to prohlídnu později. Můžu jít teď do tý sprchy? Chci být voňavá a fresh. Pro tebe.“
„Be my guest. Tady máš ručník,“ řeknu a ona zaplula do koupelny.
A tak teď slyším svoji krásnou nedostupnou Viktorku, jak se sprchuje u mě doma, jak samozřejmě nahá a mokrá a namydlená stojí v mý sprše, v mý sprše, kde jsem si to dneska ráno dělal s myšlenkama na ni a asi stokrát před tím spolu s Seamusem, a jsem z toho zvuku tekoucí vody fakt nadrbnutej, takže jen tak pomateně běhám po kuchyni, otvírám jednu skříňku za druhou a hledám nějaký občerstvení. Přemýšlím, co je větší afrodiziakum: navlhlý, bůhví jak dlouho otevřený tortilla chipsy, nebo svraštělej pórek, smutně se krčící na dně mý ledničky, jediný dvě poživatiny, co jsem doma našel. Sakra, tohle je nepřipravenost. A tak sázím na hodnoty nehmotný a pouštím hudbu, abych navodil atmosféru. Nelly Furtado: aby se cítila jako doma.
„Nemáš tam něco jinýho?“ vyjde z koupelny, naboso, v uzoučkých džínách a tílku s nápisem Temple Bar Babe. „Nelly fakt moc nemusím.“
A tak pouštím Alexandru Burke. A to se jí líbí. Suší si vlasy a rozplývá se nad tím, jak vkusně mám zařízený byt. A v těch rychlých a kýčovitých árenbý rytmech, co posloucháme, se najednou rozpustí naše oboustranná nervozita a najednou se zcela přirozeně bavíme. O rozdílech mezi Corkem a Dublinem. Lisabonem a Prahou. O hudbě, co se nám líbí a nelíbí. O tom, co nás v Irsku štve. Co nás tady baví. O hloupých celebritách a o hloupých televizních pořadech. O tom, co oba děláme a co bychom dělat chtěli. A pak mi vypráví o sobě a o svojí rodině. A je to ve směs veselý povídání. A pak povídám já o sobě a o tom, proč jsem tady v Irsku. O tom, jak jsem tam doma v Čechách ztratil lásku svýho života a jak jsem pak tady daleko od domova našel někoho, kdo pro mě fakt dost znamenal a snad i ukázal, že i velká láska se může v životě přihodit dvakrát, a to bez ohledu na pohlaví, ale že to nějak nedopadlo. A je to vesměs smutný povídání a všechna tahle moje velká slova zní hrozně gay. Ale ona je tou mojí ponurou povídačkou dojatá, a tak mě chytne za ruku a hladí po vlasech a říká mi, co se jí na mně líbí. A já pak naoplátku vypočítávám, co se líbí mně na ní. Že je chytrá. Usměvavá. Lákavě hebká. A do toho všeho nám černá Alexandra zpívá, že neví, co z toho pro nás dva bude, jestli good night nebo good morning.
A najednou se stmívá a Viktorka už s naprosto suchými vlasy stojí na mým balkónu. Výhled na město pod námi jí evidentně učaroval. Střídavě kouká do podvečerního prostoru a pak do svýho průvodce Irskem v portugalštině (přece jen nerezignovala na svoje ušlechtilý edukativní cíle). Dolíhá k nám vzdálená hudba – v Corku je tenhle víkend jazzový festival, a tak bude pravděpodobně hudba skoro v každým městským baru. Došlo mi, že z tohohle balkónu vysoko nad městem může Viktorka zahlídnout všechny hlavní památky ve městě, že tohle je ideální a hlavně pohodlný stanoviště pro moji památek chtivou Lisaboňanku. A tak ji obejmu, její voňavá blízkost mi na okamžik zastaví dech, ale pak se zase opanuju a dělám chytrýho a ukazuju jí těch pár míst ve městě, který dokážu vyjmenovat: pivovar, ragbyový stadión, Severní katedrála a támhle to je Anglická tržnice. A zrovna v momentu, kdy se moje lačná ruka konečně prodrala skrz Viktorčino oblečení na její nahý záda a začala objevovat lákavý záhyby jejích ňader, jejich majitelka zbystřela.
„O tý Anglický tržnici jsem četla ve svým průvodci. Prej je úžasná. Pojďme se tam podívat. Mohli bychom tam něco nakoupit a já ti uvařím. Třeba něco typicky portugalskýho.“
Tak přece jen nakonec dojde i na turistiku a vyztužený pohorky, pomyslím si trochu trpce. Ale protože jde i o jídlo, stahuju přece jen vojska z dobytých území jejích ňader a říkám jí, že to je úplně skvělý nápad.
O dvě hodiny později už společně večeříme. Sedíme naproti sobě u stolu (už dávno jsem takhle s někým nejedl!), svíčka uprostřed. Viktorka připravila cosi, co nese hrdý název Picanha, což má být původně brazilský jídlo, ale v Portugalsku je prý velmi populární, a jsou to v podstatě tenký plátky rump stejku v omáčce z černých fazolí. A je to moc výborný a oba si to dost užíváme, i když já spíš pohled na ni.
Po jídle si zase jen tak povídáme a pomalu dopíjíme úžasný červený víno Quinta do Crasto, samozřejmě taky portugalský. Pak Viktorka řekne, že jsme tu večeři nedotáhli úplně do konce, protože jsme zapomněli na desert. A já pronesu tu nejkýčovatější hlášku z červený knihovny všech dob, totiž tu, že ona je můj desert, který bych tak moc rád zrovna teď ochutnal, a ono to kupodivu fakt funguje a už se líbáme.
Nejdřív pomalu a jemně. Chutná po tom skvělým víně a já jazykem lačně patrám po jeho posledních kapičkách. A pak ji strhnu pod sebe a teď už do sebe jdeme vášnivěji a dravěji a je jasný, že tohle už se udržet nepodaří. A líbáme se nekonečně dlouho, teď už zcela nazí. Pak se mě Viktorka dotkne tam dole.
„Jé, ty jsi tady oholenej – to je hezký!“ zašeptá vzrušeně a hned nato mě bere mezi rty. A já ji přitom jemně hladím na podobných místech a taky šeptám:
„A ty tam nejsi oholená – to je taky hezký.“
A pak pokračujeme. Se vším všudy. V plný parádě. A je to neuvěřitelně intenzivní a stupňovanej dance. Naše těla si rozumějí, a to hned od počáteční pomalý krouživý rumby až po nespoutaný divoký passo doble našich boků a i v tom nejdivočejším rodeu se ji koukám zpříma do očí a ty neuvěřitelně hoří vzrušením a to mě rozpaluje ještě víc a jen na vteřinku mě napadne, proboha proč jsem zanevřel na milostnej akt s holkama, vždyť je to absolutně nejvíc, co může být, ale pak už nemyslím ani trochu, už na to není čas, vím, že je tu finále, neuvěřitelnej hukot, Orffova Carmina Burana, závěrečná vrcholná choreografie a pak oba ve stejným okamžiku strneme v orgasmický póze absolutní slasti a je to taková síla, že se z toho musela rozvibrovat snad i ta mohutná špice uprostřed dublinský O´Connell Street, i Kulaťák u nás doma v Dejvicích se musel rozbublat vášní a všechny šaliny na něm musely v tom momentu nebezpečně jiskřit jako ještě nikdy a i ten obrovskej Džízus vzhlížící k Lisabonu z protějšího břehu si musel zakrýt očiska těma doteď rozpaženýma rukama, pokud to vůbec ustál. A všechno to trvalo hodinu. Přesně tu hodinu, která jako by neexistovala, protože se na jejím konci čas o celých šedesát minut posunul zpět. Tady v Irsku a stejně tak u nich v Lisabonu a u nás v Praze.
Pak jen tak vyčerpaně ležíme s Viktorkou v posteli, na povlečení, který koupil Seamus. Postupně nabíráme znovu sílu a do toho posloucháme album Cheryl Coleový. Je nadšená, že ho mám:
„Ty jsi snad jedinej kluk, co poslouchá Cheryl, Nelly a Alexandru Burke.“
„Má to svoje výhody, být teplej,“ říkám jakože děsně duchaplně a vtipně, ale vím, že tahle otázka mezi námi pořád leží nevyřešená. A pak mi hlavou proskočí myšlenka, že být přihřátý a mít přihřátý záliby, jako například kýčovitý pop, je nejlepší způsob, jak se dostat holce na kůžičku.
Pak chci rozpoutat druhý kolo, ale ona mě zastaví a povídá něco v tom smyslu, že mě samozřejmě tělesně chtěla už dřív, vlastně hned od začátku, ale že byla ze mě zmatená, vždyť jsem byl na dovolený v Lisabonu, kde jsme se potkali, se svým klukem.
„Jsi teda víc jako na kluky nebo na holky?“ A hned jak to dořekla, tak jsem zlehka rozevřel její hebký a pevný stehna. Oběma rukama jsem jemně nadzvedl ten portugalskej zadeček a ještě než jsem se obličejem vydal na tu vlhkou výpravu tam dolu, než jsem rozevřel ten rafinovaný závoj jemných chloupků a vydal se hledat onen poklad na stříbrným jezeře, řekl jsem jí:
„Schválně, co myslíš?“
A v tomhle duchu to bylo celou noc, až do svítání. A vlastně i celou neděli, od chvíle, kdy jsme se někdy uprostřed odpoledne vedle sebe probudili. Všechno to bylo spíš takový klasický a tradičnější, než nějak bláznivě ujetý a divoce experimentální. Dělali jsme to znovu a znovu – dali jsme si v podstatě jen dvě pauzy.
V podvečer, už byla zase tma, jsem si zašli na něco k snědku do baru v hotelu Imperial. Hrál tam nějaký džezový band; trumpetista byl naprosto k sežrání – na tom jsme se shodli oba. Viktorka tam po jídle poprvý ochutnala černou, bělostně napěněnou pintu Murphyse, corkskýho rivala dublinskýho Guinnesse.
Pauza číslo dvě proběhla někdy nad ránem, kdy jsme se spolu koukali na televizi, protože můj dick mě už dost pálil přehnanou aktivitou posledních hodin. Zrovna dávali Sex ve městě. Byla to ta epizoda, ve který se Carrie zamiluje do džezovýho hudebníka.
Viktorka během tohohle prodlouženýho víkendu toho z Corku sice moc neviděla, jen trh a jednu hospodu. Zato se jí dostalo obrázku jejího novýho českýho milence. A to ze všech stran, ze všech pozic a do všech detailů. Odjela v pondělí odpoledne zpátky do Dublinu a hned jak jsem se vrátil z nádraží zpět domů, měl jsem od ní na mobilu zprávu. Že prý ať už je to se mnou a holkama nebo klukama jakkoliv, dost si to se mnou užila. Zpráva končila slovy: starting to love u. Odepsal jsem něco vřele neurčitýho.
Pak jsem dojedl ty navlhlý čipsy a uschlý pórek a zbytek irskýho státního svátku strávil koukáním na televizi.
