V neděli 2. října budou ve Varšavě rozdány nejprestižnější polské literární ceny Nike. Cenu čtenářů proti všem předpokladům získá dokumentární kniha o osudech homosexuálů během druhé světové války a po ní.
Alojzymu je dvaadvacet let a pracuje jako ošetřovatel v polské Poznani. Je květen 1940. Jeho nemocnice přijímá nového pacienta, mladíka jménem Jan. Alojzy o Jana pečuje. Oba mladí muži se sbližují. O necelé tři měsíce později je Alojzy zatčen a posléze odsouzen za smilstvo a sexuální aktivitu s jiným mužem. Je odsouzen na tři roky odnětí svobody. Ty odslouží ve vězení v Rawiczi. Když má ale být v červnu 1943 konečně propuštěn, přichází gestapo a přebírá vedení tábora. Alojzy propuštěn není. Kvůli podstatě svého zločinu je poslán do koncentračního tábora v Osvětimi. Následuje koncentrační pracovní tábor Mittelbau-Dora, pak Bergen-Belsen. A přestože Alojzy válku přežije a z koncentráku je vysvobozen, to nejhorší ho teprve čeká. Úplně svobodný nebude nikdy. A to vše jen proto, že je možná homosexuál.
To je jeden z několika příběhů, které ve své knize Oni. Homosexuálové během druhé světové války (Varšava, 2021) dokumentárně zpracovala Joanna Ostrowská, přední polská historička a filmová kritička. Velký ohlas sklidila už její knižní prvotina z roku 2018 o sexuálním násilí a nucené sexuální práci během druhé světové války. Pečlivou prací s archivními materiály v ní autorka odkryla mechanismy vzniku a fungování nevěstinců pro vojáky Wehrmachtu, nuceně nasazené a vězně koncentračních táborů.
Především o knize, za niž byla letos nominována na polskou knižní cenu Nike – a to hned dvakrát: na hlavní cenu kritiků i na cenu čtenářů, tu čtenářskou vyhrála, ale také o životě LGBT+ lidí v Polsku jsem si s Joannou povídal v jedné krakovské kavárně.
Joanno, čtenáři vaší knihy říkají, že číst ji je skoro až neúnosně emocionální. Zároveň ale hned dodávají, jak výjimečná a důležitá vaše kniha je. Jaké to bylo psát knihu, která kromě akademického výzkumu a stovek hodin v archivech potřebovala i silnou emocionální investici?
To je asi to nejtěžší při práci na každé mé knize. Já ale vždycky pracuju na několika projektech najednou – tohle střídání pozornosti mi dodává důležitý odstup. Když se ponořím do nějakého příběhu až moc a začnu se v něm emocionálně utápět, tak přestoupím na jinou kolej, na jiné téma. Na knize Oni jsem začala pracovat před dvanácti lety, kdy jsem dokončovala svou disertaci, z níž se pak stala moje první kniha. Cítím se jako autorka bezpečněji, když můžu sledovat hned několik příběhů najednou, když v jednu chvíli rekonstruuji osudy hned několika protagonistů.
Ano, je to velmi emocionální. Ale co mě motivuje při mé práci úplně nejvíc, je fakt, že tohle je pro mě určitá mise. Důležité poslání. To, že chci změnit něco důležitého v současném chápání polské historie. Obzvlášť tu nesmyslnou nepřítomnost životních osudů LGBT+ lidí během druhé světové války. Když jsem začínala na tomhle tématu pracovat, tak jsem byla zdrcená z toho, že v Polsku neexistovala žádná práce na téma sexuálního násilí během druhé světové války, ani žádná studie nebo byť jen zmínka o LGBT+ lidech během tohoto období. Co se týče mých emocí, ano, je to těžké, určitě mě to dost stojí emocionálně, ale jak říkám, já jsem připravena něco obětovat, protože tohle je můj úkol a já jdu za svým posláním.
Taky vím, že to má dvě polohy: je mi jasné, že musím být ta chladná akademička, co vyhledává data v archivech, ale zároveň jsem spisovatelka a mám své čtenáře, před které ty informace nemůžu jen suše a brutálně předložit. Musím být empatická a ty emoce do toho vložit, a ano, často i včetně těch, které pociťuji sama. Takže emoce jsou vlastně žádoucí.
V anotaci vaší knihy Oni se říká, že „dějiny neheteronormativních lidí během druhé světové války jsou pořád tabu. Ještě 75 let od konce války neexistuje v Polsku žádná oficiální studie a je nesmírně obtížné nalézt, byť i jen fragmenty lidských osudů.“ Vám se to ale podařilo. Mohla byste krátce popsat způsoby své práce?
Moje práce vždy začíná v archivech. Hledám tam nové dokumenty, nová jména. A přestože mám určité předpoklady a plány, co chci dělat, tak většinou na začátku každé práce nemám moc představu, kam se to vyvine. S knihou o homosexuálech během druhé světové války to bylo hodně těžké, protože moji profesoři a ostatní historici se mě snažili přesvědčit, že to nemá cenu psát.
…
Celý rozhovor s Joannou pro A2larm zde.